Naarden

Druhá kanálová plavba měla za cíl Naarden. Co bychom byli za Čechy, abychom minuli působiště Jana Amose. 

Jenže člověk míní a přístaviště mění. Zakličkovali jsme dovnitř a tam se ukázalo, že nikde není místo. Dnes se tu totiž konaly dvě akce a tak se sem nevešla ani lodicka. Co se dá dělat, nocujeme na protilehlém ostrůvku, co vypadal jako korálový. Tvarem, nikoliv vodou, bo ta nebyla tyrkysová ani trošičku.

Volám do maríny, jestli bude volná alespoň ráno. Prý až po poledni. Takže na rozdíl od Komenského my asi Naarden nenavštívíme. Vyrazíme brzo ráno směr Amsterodam.

Pohoda

Pokud chce člověk jedním slovem charakterizovat místní atmosféru, pak nelze vybrat jiné, než pohoda. Plujete si po kanále, každá loď i kolemjdoucí na vás s úsměvem mávají, na zahrádečkách si lidé čtou knížky a ani ti vám neváhají zamávat. Všude šlapou lidi na kolech, ale i v tom ježdění je pohoda. Žádná zarputile předkloněná těla, všichni si zpříma sedíc užívají jízdu na pohodlných pérovaných sedlech.

Kapitánky

Kapitáni tu na fotkách už byli. Dnes přidáme kapitánky, někdejší plavčice...

Večerní koupel

Říhovci nechtěli, ale my neodolali koupeli při západu slunce. Byla skvělá...

Batohy na stožárech

Všude tu visí batohy a kabelky na stožárech u obytných domů. Moc nás zajímalo, proč. A tak jsme dumali a dumali a nakonec jsem vyzpovídal dvě slečny na ulici. Pozdravil jsem a optal se, zda mohu mít jednu otázku. Zjevně jsem je překvapil, či spíše polekal. Rychle jsem upřesňoval, že nejde o nic osobního a přeptal se na batoh na bidle s praporem. 

Tak prý to věší maturanti v čase státnic, tedy spíš po jejich úspěšném zvládnutí. Raději jsem se neptal, co (či koho) věší ti neúspěšní...

P. S.

Moc by mne zajímalo, jaké nebezpečné otázky se ty pouliční holky ode mne bály.

První kanálová plavba

Je ráno. Slunce svítí jako stomiliónová žárovka a šašouři jedou na výlet. Oblékli si slušivé námořnické oblečky, absolvovali lodní instruktáž pana majitele, nastavili se objektivům fotografů a pod vedením zkušeného kapitána vyrazili na svou první plavbu. 

Bylo nádherně. Počasí jako malované, krajina jako malovaná a domečky a zahrádky se ještě všechno to malované snažily přetrumfnout. Sjeli (nebo snad spluli?) jsme dolů pod Utrecht, hlavním kanálem nad centrum a pak Vechtem k historické části města. Tu jsme ale už prozkoumali celkem důkladně včera večer pěšmo, proto u křižovatky se zdymadly otáčíme a pokračujeme Vechtem na sever k našemu odpolednímu cíli - Loosdrechtse Plassen.

Objedeme vodní plochu bičovanou větrem kol dokol a kotvíme poblíž vjezdu. Slunce zapadá a my nad vínkem rozjímáme, jaký to byl dnes krásný den...

Utrecht

Po příjezdu a zabydlení lodi se nám zdá večer ještě mladým a vyrážíme do Utrechtu obhlédnout místní noční život. Slunce pomalu zapadá, uličky jsou obložené horami jízdních kol, všude mraky lidí v hospůdkách, všichni se veselí nad sklenkou vína či piva. Občas uvidíme i nějaké obskurní obrazy, třeba veřejný urinostojan, značně genderově nevyvážený, protože byl jen pro pány, tedy tiše to předpokládáme, protože i pro pány se nám zdálo jejich použití velmi nemístné, přesně jako močení do PET flašky s nasazenym trychtýřem přímo na ulici mezi kolemjdoucími, což si v případě distingovaných dam snad, ehmmm, ani raději nepředstavujeme...

Sirius

Stern vypadala na fotce jako roztomilá lodička. Přijeli jsme do jachtklubu v Marnemoende a hledali, kde loďka kotví. Našli jsme ji hned, ale pak obešli celý přístav, abychom našli tu naší malou. Jiná toho jména tam ale opravdu nebyla. Ano, ta největší jachta je naše loďka. Největší hvězda na obloze...!

Koně také cválají

"Hele, támhle se pasou koně."
"Ale to jsou krávy."
"Krávy? Vždyť přece cválali..."

(zde je vidět, že český pravopis a shoda podmětu s přísudkem může někdy kazit pointu)

Cesta tam a kolem cementery

Cesta do Holandska i Nizozemska byla pohodová. Slunce střídavě svítilo, větřík pofukoval a zácpy na dálnici byly výhradně v protisměru. Stavíme u anglického hřbitova obětí bitvy u Arnhemu za 2. světové války. Působivých 1633 bílých náhrobků se jmény padlých letců a parašutistů. Dříve bychom to brali jako dávnou historii, ale dnes je to vzpomínka až příliš aktuální...