Statistika

Každý správný lodní deník by měl obsahovat i pár statistických čísel. Kolik čeho nastalo, bylo viděno, či bylo propluto. Zde jsou:

• 222 kilometrů klikaté i rovné plavby klikatými i rovnými kanály
  
• 133 litrů nafty spotřebované naším 95 kW motorem na pohon lodi a výrobu elektřiny
  
• 107 podplutých mostů, z toho 65 se kvůli nám muselo nejrůznějším způsobem zvednout
• 10 proplutých zdymadel a pár nadplutých aquaduktů
  
• mraky kotvení či uvazování u břehu, mostů a zdymadel
  
• 8 nocí na lodi
• stovky minutých bójek plus jedna zelenočervená, přímo na komoru trefená
• 10 proužkatých námořnických triček, šatů a svetrů
  
• 4 námořnické čepice, z toho jedna kapitánská
• 7 dní bezvadné lodní dovolené
  

Oudewater šikmodomý

Předposlední den přejíždíme z Goudy do městečka Oudewater s malebným centrem napěchovaným historickými cihlovými domečky. Ty honosnější z nich kolem místních kanálů se pyšní vysokými ozdobnými štíty. Zajímavé je, že štíty jsou vzhůru vykloněné směrem ven. Čeští statici by se asi zhrozili a označili nejeden dům demoliční značkou. Místní stavitelé to ale vyhnuli schválně, protože zbylé stěny byly dokonale kolmé a vykloněné štíty byly nahoře zezadu jištěny ocelovou tyčí. Jen se nám nepodařilo vypátrat důvod. Snad se domy měly klanět do náměstí...

P. S.
Tak důvodem údajně bylo tahání zboží do horních pater kladkou. Vykloněná fasáda usnadňovala transport. Jen nevím, proč jen nahoře navystrčili delší nosník? Nebylo by to jednodušší, než šikmit celý dům? Osobně se spíše přikláním k onomu uctivému klanění.

Gouda ranní aneb festival oranžových bochníků

Celý program okružní plavby Holandskem, tedy části Nizozemska, byl podřízen čtvrtečním sýrovým trhům v Goudě. I pan majitel lodi hned pochopil, proč okružní trasu, která se zpravidla krouží ve směru hodinových ručiček, my poplujeme proti.

Dnes ráno přišel den Dé. Dorůžova vychrupáni v samém nejrušnějším centru Goudy, kde byl klídek jak u nás na lesní samotě, vyrážíme po snídani směr centrální náměstí s překvapivým názvem Markt.

Přestože je sotva devět (a trh začíná v devět), je z náměstí už slyšet ruch. Vcházime a hledáme sýry. Všude jsou ale jen stánky s cetkami. Kvůli tomu jsme otáčeli směr celé plavby? Kvůli tomu jsme druhou půlku plavby spěchali, jen abychom tu byli včas? Zklamaně obcházíme náměstí. A hele na druhé straně prosvítá cosi plamatého oranžového. Od kostela po okraj náměstí se táhnou dvě řady bochníků, mezi nimi povoz s žebřiňákem a černým koněm. A taky pán v klobouku v kanárkově žlutém obleku a červených botech. Snad to měla být barva sýra, ale v Riu karnevalové švadleny nechytily správný odstín.

Pak už bylo vše podle našich představ. Nakoupili jsme tuny sejrů, shlédli sýrovou šou, kanárek k tomu vícejazyčně vyprávěl o holandské sýrové historii, děvčata v krojích pózovala, staříčci předváděli smlouvání trhovců, kontrola kvality děrovala bochníky a na závěr hrála hudba místní klasické hity, při kterých se všechny přihlížející stařenky houpaly v bocích. K tomu připočtěte výborné kapučíno s mlsáním v podobě pohárku se šlehačkou a sirupem, kterým tu lepí tradiční oplatky a je jasné, že jsme s dopolednem v Goudě byli nadmíru spokojeni.

Cyklista úchylista

Mají tu dost zvláštní kola a často na nich sedí ještě více zvláštní cyklisté. Dlouho se mi nedařilo nějakého vyfotit. Úchyl se vždy vynořil z vedlejší uličky a než jsem stačil zareagovat, byl tentam. Až dnes jsem jednoho povedeného exota v Goudě za kostelem trefil. Stál zato...

Gouda večerní

Gouda (což místní zase vyslovují chrochtavě, něco jako "Chrouda"), je známá svým sýrem i trhy s nabídkou sýrových produktu všeho druhu. I my jsme sem přijeli plánovaně v předvečer sýroveho trhu. Odpolední procházka tak byla ve znamení prohlídky města, zatím ještě neobleženého oranžovými disky. 

Přesto i na sýr došlo. Kousek od náměstí byl roztomilý krámek s milou prodavačkou a spoustou lákavých bochníků. Vzali jsme dva kornouty z dřevěné dýhy "cheese to go". Jen jsme místo standardu chtěli vybrat něco jiného. Jeden zvolila prodavačka, druhý já. Zákazník ve frontě za námi pochvalně zamručel "good choice...". A měl pravdu. Starý parmezánovitý sýr byl prostě skvělý. 

Uzavírka v Boskoopu

Nejen silnice, ale plavební kanály mají své uzavírky. O té v Boskoopu jsme byli z několika stran informováni předem. Jen se trochu rozcházely časy, kdy se dá projet. Nakonec platila původní informace od pana majitele lodi, že průjezd je možný jen ve třech půlhodinových oknech ráno, v poledne a večer. 

Čekáme na kraji Boskoopu na otevření a nejdřív jsme moc daleko od správného místa a pak zas až za ním. Nakonec pokecáme s milým policistou, co znal "jak se máš" a "becherovka". Pak jsme mu ještě připomněli slivovici, kterou si prý podle jeho představ "každý Čech vyrábí doma". Byl moc milej. Poradil, jak budou projíždět velké nákladní lodě a kdy přijde řada na nás. Dokonce přinesl i bonbóny jako kompenzaci za čekání. Na oplátku jsme vyštrachali dvě plechovky plzeňského, které se ale usilovně snažil odmítat se slovy, že je ve službě a nesmí od civilistů přijímat žádné dary. Dokonce při našem odjezdu stále ještě plechovky zeleně svítily na molu. Na naše halekání ale spiklenecky zamrkal, takže bylo jasné, že plzínky nepřijdou nazmar. 

Podvečerní Alphen aan den Rijn

Kotvíme na noc v Alphenu kousek za centrem a jdeme procházkou využít poslední sluneční paprsky. Stíny byly dlouhé předlouhé a na fotkách je to vidět...

Hoegaarden rosée

V Haarlemu na Grote Markt hned vedle Grote of Sint-Bavokerk si dáváme na Grote Zahrádka místní restaurace něco k pití. V nabídce je Pilsener bier a Hoegaarden rosée. Objednávám. Plzeňské je bez problémů. Až nato, že ho byla třetinka a svému vzoru se moc nepodobalo. Když si ale žádám "hóegárdn rosé", tak na mne servírka kouká a je vidět, že fakt netuší, co chci. Opakuji a dávám si záležet na artikulaci. Zase nic. Už, už se chystám jí žádaný mok ukázat v nápojovém lístku prstem, když blik-cvak jí osvítí duch svatý a ptá se: "chrrooojegchááárrrdn rosé bííír"? Jo jo, přesně to prosím chceme... ;-)

První tépětka v Nizozemí

Letošní dovolená nemá za cíl nějaké speciální lovy. Ano, udělali jsme si notifikace na nové publikace (a vychází toho celkem hodně), ale honba lodí, jedoucí rychlosti 6 km/h, někdy i 9, s logickým omezením jen na velké vodní cesty, za čerstvým FTF, je celkem úsměvná. Přesto nemůžeme všechny keše přejít bez povšimnutí. A právě na jezeře Braassemermeer byla jedna T5 na bójce uprostřed. Vzhledem k tomu, že bójka vymezovala naší jízdní dráhu, byla opravdu při cestě. Kapitán kormidluje a my v pohodě lovíme.

Cestou na jih

Z Haarlemu se stáčíme na jih směr Gouda. Přírodně meandrující kanál s roztomilými domečky a minizahradkami střídá umělý spojovací, který se vzpouzí přírodním zákonům. Postupně se totiž zvedá nad okolní krajinu a nechává poldry s pasoucími se kravami metr dva pod sebou. Vzniká tak soustava několika úrovní hladin vody. Nabízí se otázka, jestli se jim to občas nevylije nebo-li nespojí nádoby.

Přejíždíme k jezeru Braassemermeer. Těsně před ním zastavujeme ve vesničce Oude Wetering, vaříme oběd a děláme malou procházku s výbornou zmrzlinou a nákupem v místní sámošce.

Haarlem

Velký kostel na velkém náměstí. A taky velký větrný mlýn přímo u kanálu v centru. To nás mělo čekat v Haarlemu. A taky že čekalo. Zakotvili jsme hned vedle mlýnu, pokusili se (neúspěšně) zaplatit parkovné/kotevné a vyrazili na obhlídku. Podvečerní slunce vyšnořilo město do ještě krásnějšího kabátku a my se kochali nejen velkým náměstím a impozantním kostelem s nezvyklou věží s vodorovným bidlem na prápory a jakoby královskou korunkou, ale i pitoreskností místních uliček a cyklistů nejrůznějšího provedení.

Vráťa celou dobu hledal druhou věž s královskou korunkou a my mu vsichni vysvětlovali, že takhle zvláštní věž může být jen jedna. Jedna na světě, natož v jednom malém městě. No nakonec se ukázalo, že má kapitán pravdu. Jsou tu dvě, skorem stejně provedené a vyzdobené, 300 metrů od sebe, jedna šedá a jedna bílá.